Rodinné podnikání

Považuji za vhodné vysvětlit, proč používám pojem rodinné podnikání. 

V odborné literatuře se setkáme s pojmy rodinný podnik, rodinné podnikání, rodinná firma, rodinný závod, rodinná společnost, rodinná farma. Pokud bychom chtěli hovořit jazykem platné legislativy (NOZ), pak bychom nesměli používat pojem PODNIK ani FIRMA, které byly nahrazeny pojmem OBCHODNÍ KORPORACE, RODINNÝ ZÁVOD. Označení Obchodní rodinná korporace či Rodinný závod (ustanovení § 700 a násl.) však dosud není širokou veřejností používáno. Rodinným podnikáním mám na mysli aktivity rodiny v rámci podnikání.  (§ 420 NOZ  podnikání vymezuje jako výdělečnou činnost, vykonávanou soustavně, samostatně, na vlastní účet, na vlastní odpovědnost, živnostenským nebo obdobným způsobem za účelem zisku.) RODINA –  dle NOZ ( § 655 a dále )  jsou: manželé, rodiče, sourozenci, děti, vnuci, švagři, prarodiče. OSOBA PŘÍBUZNÁ  – vztah osob založených na pokrevním poutu nebo vzniklý osvojením. Příbuzenská linie přímá – děti, vnoučata, rodiče, prarodiče), příbuzenská linie nepřímá ( sourozenci, tety, strýcové, neteře, synovci)

Historie rodinného podnikání v České republice se dá shrnout následujícím způsobem:

Počátky rodinného podnikání lze datovat do období středověku – podnikání šlechtických rodů – později i bohatých statkářů, mlynářů a hospodských. Jejich slabinou však bylo, že někteří šlechtici vydělané peníze zpět neinvestovali a spíše spotřebovali, což mělo na následek krach mnoha šlechtických rodin. Dnes bychom řekli, že se nechovali jako řádní hospodáři.

Termín „rodinný podnik, rodinná firma“ může vyvolat představu řemeslné dílny – např. Holišových, kteří již od roku 1991 vyrábějí hudební nástroje, firmy Váhala, která od roku 1933 působí v odvětví potravinářství (řeznictví, uzenářství), či rodinnou firmu Kamenosochařství Romana Pánka, jejíž historie sahá do období cechů v 17. století.  Pan profesor  Myška a kol. (2003) v Historické encyklopedii podnikatelů Čech, Moravy a Slezska vyjmenoval mnoho rodin průmyslníků, finančníků, velkoobchodníků, velkopodnikatelů ve všech oblastech průmyslových odvětví – např. Gutmann (finance, báňský, hutní, potravinářský, chemický, automobilový, textilní atd. průmysl), Hartmuth (tužkařství, keramika, kamenina), Kavalír (sklářství), Satrapa (masná výroba a uzenářství), Schoeller (vlnařství a cukrovarnictví), Ringhoffer  (slévárenství, strojírenství), atd., kteří si mezigeneračně úspěšně firmu předávali. Časovým limitem historického zpracování těchto údajů je polovina 20. století – znárodnění v letech 1945 – 1948. Zmapování dějin rodinných firem od prvopočátků rodinného podnikání v českých zemích až do dnešních dnů dosud česká histografie nevěnovala odpovídající pozornost.

Do rodinných firem je možno zařadit i rodinné farmy.  Po zrušení nevolnictví v roce 1781 postupně docházelo k oživení zemědělství, na jehož rozvoji se podílely i známé šlechtické rodiny – Černínové, Schwarzenbergové, Lobkowiczové, Kinští, Harrachové, atd. Zákonem ze dne 7. září 1848 byla v českých zemích zrušena robota. Důsledkem bylo, že se český sedlák stal skutečným vlastníkem půdy, vyrostl ve svobodného občana a mohl začít se zemědělským podnikáním – většinou rodinným. Dnes úspěšné rodinné farmy – např. Rodinný statek Zapletalových, Farma Hrnčíř, atd., po roce 1989 navázaly na rodovou zemědělskou a pěstitelskou tradici a historii, která byla přerušena procesem kolektivizace – vyvlastňování zemědělské výroby v roce 1948.

V oblasti rodinného podnikání byla velkým zlomem první světová válka, následný vznik Československa. První republika přinesla mnoho ekonomických změn, soukromé a rodinné podnikání kvetlo, dařilo se malým živnostem – např. prvorepubliková Erhartova cukrárna nebo cukrárna Myšák, kavárna Šlágr, krejčovství Vrva, foto-kio Vachtl, loutkář Kopecký atd.. Historické manufaktury postupně přerůstaly do úspěšných miliardářských podnikatelských klanů  – např. Baťa (obuv), Škoda (strojírny, výroba oceli), Odkolek (pekárna), Jelínek (palírník), Gutmann (průmyslové a finanční impérium), Mattoni (obchodník), Hlávka (stavitel, architekt), Preiss (bankéř), Rotschild (průmyslník Ostravska), Daněk (strojírenství), Podolská (módní návrhářka), Waldes (knoflíkář), Moser (sklo), Maršner (čokoláda značky ORION), Otta (mydlář) a další. Někteří z jejich majitelů se stali obětí nacistického zvěrstva (např. Jelínkovi), ostatním byly firmy znárodněny prezidentskými dekrety Edvarda Beneše z 24. října 1945, druhá vlna znárodňování pak začala po nástupu komunistů k moci v roce 1948. Po celou dobu éry komunismu bylo prakticky nemožné založit soukromou firmu, socialismus byl příčinou přerušení tradice rodinného podnikání v ČR. (Puklová, 2016)

V rodinném podnikání vždy platil princip mezigenerační kontinuity. Tradičně do vedení nastupoval syn zakladatele, ale také zeť, bratr nebo bratranec. Až v novodobé historii rodinné podnikání prolíná s přítomností manželky, dcery či snachy a jejich práci na vedoucích postech. Rodinná firma je rodinnými příslušníky vnímána jako společné dědictví, rodinná značka je považována za rodinné stříbro. Garancí dlouhodobého vývoje je rodina. Geršlová a Žák (2012) uvádějí, že v řadě rodinných firem vládl (a v první generaci rodinné firmy většinou dodnes vládne)  patriarchální, autoritativní způsob řízení. Zakladatel rodinného podniku je váženou autoritou, kterou všichni respektují.

Novodobá historie rodinného podnikání se odvíjí od pádu komunistického režimu v Československu v roce 1989. Od 1. ledna 1993 existuje samostatná Česká republika, plně demokratický stát se stabilní politickou kulturou a rostoucí ekonomickou silou. Bylo opět zavedeno tržní hospodářství, které je oproti tomu plánovanému ke vzniku soukromého podnikání zcela vstřícné. Došlo k restitucím majetku a k několika vlnám privatizace.  Některé rodinné firmy, které byly dříve znárodněny, byly vráceny původním majitelům a fungují dodnes (Petrof – výroba klavírů, Vavruškovi – limonády KOLI, Kolářovi – kukuřičný mlýn Mrzkovice, atd.)  Není jich však mnoho a proto není divu, že velké množství rodinných firem, které dnes expandují na českém trhu i v zahraničí, vzniklo právě záhy po sametové revoluci. 90. léta můžeme považovat za nový začátek rodinného podnikání v České republice. Jistý náskok měli ti, kteří získali zkušenosti ze západních zemí. První novodobí podnikatelé se museli spoléhat na zdravý rozum, odvahu, nápady a nezměrné pracovní nasazení. Marketing, management, řízení financí a rizik se učili za pochodu, někdy metodou pokus-omyl. Mnozí pracovali od rána do noci, svým firmám obětovali zdraví, stranou muselo jít i soukromí. Jejich příběhy jsou často doslova heroické. Potýkali se s tuzemskými předsudky, se zahraničními předsudky, se závistí, s předpisy a byrokracií, s korupcí. Řadu z nich odradil neúspěch či nezvládli nástrahy trhu. Ti úspěšní kladou důraz na soudržnost rodiny, na zásady typu … mluvte vždy pravdu a buďte spravedliví, vnímejte kritiku pozitivně, snažte se inspirovat ostatní, chovejte se rozhodně, buďte zvědaví, obklopte se schopnými kolegy, nebojte se delegovat, pečujte o pozitivní atmosféru v rodině i v podniku. (Korbel, 2013).

Vy všichni, majitelé rodinných firem, rodinných závodů, rodinných farem máte možnost přihlásit se k bezplatnému projektu Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR pro zakladatele i nástupníky rodinných firem. Bližší info na http://www.rodinnafirma.net/.

Problematiku rodinných farem řeší Asociace soukromých zemědělců ČR – více viz http://www.asz.cz/cs/soutez-o-farmu-roku/

Nadšencem myšlenky rodinných firem je i zakladatel  projektu www.majitelefirem.cz, Stanislav Servus. Věří, že rodinné firmy a podnikání je a stále bude základem ekonomiky našeho státu. Věří, že úspěšný podnik a jeho předávání na další generace může být nejlepší společnou investicí rodiny – více viz http://www.majitelefirem.cz/o-nas/.

Problematika rodinného podnikání se promítá i do akademického prostředí.

Aktuálně se problematikou  řešení sociálních a ekonomických disparit obcí zabývá kolektiv profesora Jáče Technické univerzity v Liberci v rámci projektu TA ČR TD03000035. Cílem řešení projektu je specifikovat rodinné podnikání jako nástroj rozvoje hospodářského a sociálního prostředí obcí se zaměřením na obce venkovského typu do 2000 obyvatel v České republice. Důvodem je potřeba vytvořit rámec pro návrhy podpory (přímé i nepřímé) rozvoje hospodářského a sociálního prostředí obce ve vazbě na rodinné podniky – více viz http://vyzkum.ef.tul.cz/td03000035/.

Na Vysoké škole finanční a správní, a.s. v Praze je průběžně problematika rodinného podnikání zařazována do výuky předmětů Moderní management, Řízení obchodu, Business model, Marketingové řízení podniku, Management napříč kulturami. Studenti zpracovávají medailonky rodinných firem, získávají informace o rodinných firmách a organizacích zaštiťujících rodinné podnikání ve světě.

Případové studie ze života nejenom českých rodinných firem zveřejňují Hospodářské noviny. Týdeník Ekonom v edici Fenomén představuje Příběhy úspěchu. Lidové noviny ve stylovém magazínu Esprit prezentují příběhy českých podnikatelů, jejich odvahy a úspěchu. Za shlédnutí stojí i pořad uváděný Markem Vašutem – Cesty k úspěchu – více viz http://www.cestykuspechu.cz/cs/videa/11-serie.shtml

Lze konstatovat, že rodinné podnikání a současná obměna podnikatelských generací je v České republice celospolečenský fenomén.